Od určitého období používám brýle na čtení, na dálku vidím perfektně. Zkoumala jsem, co vlastně z psychosomatického hlediska nevidím, nebo nechci vidět a potlačuji to v sobě. Úvahy nad tímto problémem a hledaní odpovědi mne navedli k tomu, ať si popovídám se svým Vyšším Já. Odpověď jako taková ihned nebyla, ale dnes mi „náhodou přišel“ na oči zajímavý článek od psychologa Dalibora Špoka. Při čtení článku jsem si uvědomila spoustu souvislosti a našla odpověď, kterou mi delší dobu zrcadlila máma a já ji nechtěla vidět a neuznávala, že se to může týkat vůbec mě.
Útěk před sebou samým
Toto je ta má lhostejnost a psychologická duchovní lenost. Což lhostejnost je důsledkem zanedbání našeho vnitřního světa. Jejím přirozeným projevem je pak útěk od tohoto nepořádku do světa vnějšího (druzí lidé, věci, činnost, výsledky), který má naše (vnitřní) problémy vyřešit. Utíkat před vnitřními konflikty a nepříjemnými prožitky do přílišné snahy pomáhat druhým a do vnějších výkonů. Na těch samozřejmě není nic špatného – pokud ovšem nejsou únikem. Přesvědčení, že nové, jako práce, auto, partnerka, kamarádi, bydliště, bude určitě lepší a vše vyřeší. A pak znovu a znovu.
Dalším projevem je závislost na práci, tedy přílišný zájem pouze o vnější výsledky, kterými se mohu pochlubit a které mohu uvádět jako argumenty pro svou sebehodnotu… aniž bych se musela konfrontovat se zjevnými nebo skrytými problémy v oblasti mých vztahů, mého života nebo mé duše. Ano, paradoxně jednou z příčin workoholismu je lenost. Lenost zabývat se tím, co je důležité a co má jádro uvnitř nás.
Samozřejmě racionální přistup k životu mam a dávám důraz na vnější výsledky, na pečlivou analýzu toho, zda má současná práce, bydliště, partner, kamarádi jsou pro mne vhodnými. Však musíme být v něčem stabilní a v něčem proměnliví – je to součásti života.
Jak překonat lenost zabývat se vlastním nitrem
„Psychologická a duchovní lenost či lhostejnost (latinsky acedia), označuje naši neochotu zabývat se vnitřními stavy, prožitky a dalšími vzkazy, které pro nás naše duše má, vydržet sami se sebou, být chvíli zticha. Projev náhlý, extrémní, silný, překvapivý (tedy nepřiměřený), pokud nám říká: dělej revoluce, vše změň, vše je lepší jinde, nic nemá cenu, nic není hodnotné. Jedná se patrně o projev acedie.
Pokud je projevy našeho myšlení mírnější, pokud jsme schopni rozlišovat mezi pozitivy a negativy, které daná situace přináší, dokážeme‑li vidět plusy i mínusy řešení a změn, které nás napadají (byť ve vzájemných rozporech), pak se jedná spíše o racionální přístup k dané situaci.
Proto je důležité kultivovat vlastnosti jako je odvaha a vytrvalost. Odvaha je důležitou schopností i pro samotnou vnitřní cestu a sebeuvědomění, což není vždy pouze veselým sněním. Vytrvalost znamená dát našemu rozhodování či pocitům, které zažíváme během období „lenosti“ či apatie, dostatek prostoru. Nerozhodovat se při první myšlence na smysl toho, v čem žijeme. Nepodlehnout první lákavé představě, že jinde je to lepší. Zkoumat se. Analyzovat naši myšlenku napříč kontexty, životními situacemi, náladami."
V tomto článku budu inspirovaná uvažováním a moudrosti psychologa Dalibora Špoka, autora i této citace.
Chvilková nechuť vs. dlouhodobý odpor
Pokud vím, že mě má práce většinou naplňuje, velmi dobře dokážu odlišit, že se mi do ní po obědě „nechce“ (což je přirozené), nebo že už „toho mám dost“ (a bylo by dobré si odpočinout). Mé pocity, že něco není v pořádku, jsou chvilkové, vázané na kontext (vysílení, naštvání, nasycení). Lze je dobře odlišit od ostatních. Příznaky acedie jsou dost často právě takové – vázané na náladu, chvilkové, nestálé.
Jiná situace nastane, pokud podobné pocity zažívám bez ohledu na kontext. Když se mi do práce nechce nikdy. Když k danému povolání (osobě, prostředí) mám vždy odpor. To jsou jiné signály než prostá lenost či apatie. Říkají, že zde není v pořádku něco, nad čím bych se měla vážně zamyslet. Takový problém může ležet v mých charakterových nedostatcích, nevhodné volbě prostředí, partnera či povolání, patologii druhé osoby, faktu, že jsem svou práci už přerostla a je čas na změnu apod.
Není vhodné zaměňovat psychologickou lenost se skutečným vyčerpáním (nebo depresí). Pokud nás nebaví naprosto nic (včetně koníčků a příjemných aktivit), není to nutně projev pouze psychologické lenosti.
Nerozhodnost jako důsledek neprozkoumaného nitra
Jindy díky naší dlouhodobé neochotě sami se sebou hovořit, analyzovat se a odhalovat vzkazy, které pro nás naše duše má, můžeme stát před naprostou neschopností rozhodnout se, co dále. Tato nerozhodnost se projevuje v „mírné“ a vše pronikající formě – byť můžeme mít racionálně zanalyzována všechna pro a proti a sehnány všechny informace (a získané zkušenosti), stále „nevíme“, kterou cestou ve vnějším světě dále jít.
Řešení je opět paradoxní: uvědomit si, že toto „nevíme“, se netýká jen našich vnějších možností, ale také – a někdy především – našeho vnitřního prostoru, kterému jsme nevěnovali dostatek pozornosti, který jsme dostatečně neprošli, protože jsme to nikdy nepovažovali za podstatné. A to je definice acedie.
Jak se vyhýbáme skutečným problémům
Na psychologickou lenost se také můžeme dívat jako na naplnění vnitřního prostoru vlastního vědomí banalitami nebo přílišným, nepřiměřeným zaměřením pouze na omezený výsek naší životní reality: myslet na práci, ne na vztahy; myslet na večerní seriál, ne na to, jestli jsem vlastně dobrým člověkem.
Acedia je oblíbeným rejdištěm obranných a vyhýbacích strategií: ale vždyť já nemůžu, protože… (jsem slabá, může za to okolí, měla jsem nešťastně dětství, nemám čas, mám vážnější starosti, mám trauma či psychickou poruchu, manžel či mama je nemocná).
Ano, vše z toho může být pravda. Ale problém je v nepřiměřenosti, v přílišném důrazu, jaký těmto větám dáváme: tehdy se z pochopitelných omluv stávají hloupé výmluvy. Za něco opravdu trochu může nepříznivé okolí, a trochu mé nešťastné dětství, a trochu vážnější starosti, ale nemůžou za vše, vždy a v plné míře.
I z nešťastného dítěte může vyrůst šťastný člověk – pokud sám chce. I uprostřed nejvytíženějšího dne si můžeme najít dvacet minut na něco, co je také důležité – pokud sami chceme. „Cítit se jako oběť“ nebo „na nic nemít čas“ jsou oblíbenými maskami démona psychologické lenosti.
Amira, studentka Astrální Akademie
Pozvánka do Astrální Akademie
Přestože je Astrální Akademie v současnosti plná, můžeš se zapsat na čekací listinu.
👇🏻👇🏻👇🏻
Až bude pro tebe volné místo, tak se ti hned ozveme. V tuto chvíli se jedná o jedinou cestu, jak se do Astrální Akademie dostat. Proto nepropásni svou šanci a zapiš se co nejdříve.
Členství v Astrální Akademii stojí po týdnu zdarma 4490 Kč / měsíčně. Administrativní poplatek za zápis na čekací listinu zajišťuje individuálního přístupu ke každému zapsanému člověkovi. Osobně voláme, píšeme a jsme s tebou celý týden zdarma, kdy se seznamuješ s atmosférou Astrální Akademie. Až po týdnu zdarma se rozhoduješ, zda budeš dále pokračovat. Proto chceme mít jistotu, že se na čekací listinu zapisují lidé, kteří svůj krok promysleli a o studium v Astrální Akademii vážně uvažují. Aktuální seznam čekatelů nalezneš na stránce Astrální Akademie.
P.S. Neboj se zapsat i když budeš v pořadníku hodně daleko. Usilovně pracujeme na navýšení kapacity Astrální Akademie a pak přijmeme větší skupinku studentů najednou. 🌟
