Ahoj, jsem Atonis, student Astrální Akademie. Přináším Vám jeden z prvních vhledů, který jsem obdržel, jakožto lekci od bytosti z vysoké sféry Vědomí. Tuto lekci jsem obdržel beze slov, můžeme ji chápat, jako komprimovaný soubor dat v počítači, tzv. ZIP soubor.
K této bytosti jsem získal spojení skrze praxi mentálního cestování, tuto schopnost jsem se naučil velmi brzy na své cestě studia v Astrální Akademii. Snažil jsem se sepsat tyto informace nějak originálně, ale pořád jsem nebyl spokojený s výsledkem. Proto jsem se rozhodl použít původní příspěvek z Deníku, který slouží především pro mého Průvodce. Text jsem pouze jemně upravil.
Hmota je tady, Astrál je nad Hmotou a Vědomí je nad Astrálem.
Je to, jako u počítačů. Víte, jak je teď moderní umělá inteligence? Tak Vědomí je, jako my, lidské bytosti. A Hmota a Astrál jsou pro oblasti Vědomí, jako programy pro vývoj a užívání umělé inteligence. Tedy:
Hmota je, jako jeden software pro strojové učení. V něm programátor nakódoval trať a dal desítkám autíček úkol se učit dojet na konec trati a měly se učit jak to dokonale udělat. Na začátku všechny sjely mimo trať hned v první zatáčce. Byl tam rozdíl ve výšce, takže bychom mohli říct, že autíčka umřela.
Hned se objevila nová a už se učila. Programátor jim dal i odměny a autíčka se postupně učila. Hmota je, jako ta autíčka a programátor je jako Vědomí. Co je podstatné, autíčka neumřela, když sjela z tratě. Ona neznají pojmy život, smrt, radost, smutek, láska, nenávist. Mají jen trať a učí se dojet do konce, spadnou, zase se objeví.
My si můžeme antropomorfizovat a "jeeej, autíčka ale vlastně umírají, chudinky..." ale ona neumírají v našem slova smyslu. Neznají bolest, utrpení, smrt. Pro ně je jen trať a odměna, jako důvod se učit. Ale z odměny nemají užitek, radost, zadostiučinění. Prostě je to jen důvod se učit. A stejně tak ta autíčka nemůžou nikdy pochopit programátorův svět.
Autíčka nevidí trať. Řídí se pro programátora abstraktními čísly a souřadnicemi. V jejich běžném stavu nejsou schopna pojmout naši verzi reality, jako nejsme schopni v běžném stavu pochopit jejich verzi reality.
My jsme v jiném časoprostoru a autíčka jsou v jejich časoprostoru. A ty dva světy, to není ani den a noc, to je příliš slabé vyjádření. Prostě jsme si navzájem natolik odlišní, že bychom ani jeden nedokázali sestoupit, nebo vystoupit na úroveň toho druhého, prostě to nejde. To bychom ani jeden nepobrali. Ale všechny světy existují i tak.
A Astrál? To je něco mezi. Život v Astrálu je, jako počítačová simulace, kde je na pohled hráče živoucí město plné NPC. Tato NPC něco dělají. Chodí po tom omezeném světě, vykonávají nějaké činnosti. To jsou Astrální bytosti a hráč je Vědomí.
Takový software opravdu existuje. No a ta NPC jsou vyspělejší než autíčka. Hráč, který s nimi komunikuje přes mikrofon a umělá inteligence těch postav je tak vyspělá, že mu velmi kloudně odpovídá. A tak jim říká, že jsou jen v simulaci, že jsou to programy v umělém světě. Nejdřív se brání a pak tomu začínají věřit.
Takže Astrální svět chápe Hmotu i Vědomí víc, než Hmota samotná, ta chápe jenom sama sebe. Ale stejně se nemůže postava ze simulace zhmotnit vedle hráče. Existuje ve svém prostoru a může se stát, že sama kontaktuje hráče, tedy Astrální svět může kontaktovat světy Vědomí a můžou spolu opravdu komunikovat, jako sobě rovni a navzájem jsou si blíž.
I když je Astrál níže než Vědomí. Ale stejně jsou naprosto odlišní, opět platí jiné zákony, jiné světy. Proto označuji tu bytost, jako třetí bytost. Nemá totiž jméno, je mu k ničemu, nechápe pojem jméno, jako my nechápeme, jak přemýšlí autíčka, nebo NPC v simulaci.
Proto je zapotřebí rozvíjet Vědomí, abych nemusel mentálně cestovat pět hodin v kuse. Můžu třetí bytosti dát jméno, ale on by to prostě nechápal.
A proč třetí bytost? Já jsem jako bytost Hmoty první, v Astrálu existuje druhá a ve Vědomí je tedy třetí. A my tři jsme navzájem propojení a tyto dvě bytosti, které jsou nad Hmotou, mi toho můžou spoustu předat.