Jak si užít SPÁNKOVOU PARALÝZU tak, že se na další BUDEŠ TĚŠIT?
Záznam z 1,5 hodinového webináře, který ti odhalí reálnou podstatu spánkové paralýzy. Tohle nečekáš!

Jako pokročilí studenti Astrální Akademie spolu pravidelně cestujeme mimotělně na dohodnuté místo, kde se setkáváme, rozmlouváme a experimentujeme. Pokud jste si někdy přáli s někým prožít skutečné setkání ve snu, u nás tak činíme! Není to sice snadné, ale je to reálné, stejně jako astrální či mentální setkání. Nedávno se k pokročilým studentům přidala Desamté a my jsme jí s Průvodkyní Ankarou chtěli pomoci s aklimatizací. Nyní vám předám svůj zápis o tom, jak probíhá vcházení do snů jiných lidí s cílem pomoci jim navést se na naše společné setkání.
Rád mimotělně cestuji s Ankarou, protože tvoříme natolik sehranou dvojici, že si vždy poradíme. Jakmile spolu cestujeme, jsme na sebe napojeni a držíme se. Během mžiku se s Ankarou přemisťujeme lehce, na pomezí snů a astrálního světa. Hned se společně přesouváme za Desamté – každý společně, ale přesto trochu odděleně, abychom měli větší nadhled. Astrálně jsme na ni nejdříve působili, ale bez úspěchu. Zde začíná příběh mého pohledu na cestu za Desamté, kdy jsem se rozhodl ponořit skrze mé lucidní cestování přímo do jejích snů. Byla to pocitově dvouhodinová cesta, kdy jsem prolétával mnoha příběhy, jejími i mými. Bylo to poprvé, co jsem měl možnost se sny k ní takto proplést, a uvědomoval jsem si, že je to právě díky našemu fyzickému setkání – již znám její charismatickou sílu, část jejího nitra, a proto jsem věděl, že ji najít má ten nejvyšší smysl. Za žádnou cenu jsem se nevzdával a stále se k ní vracel.
Jeden z našich sdílených snů s Desamté byl ten, kdy jsme se ocitli na městské louce, kde její kamarádi měli zajmavý nápad jíst trávu! Říkám si: „Jasně, nabereme taky, odšťavníme ji, bude dobrá…“ Chvíli jen jsem… a pak mi to dochází: „Počkat! Tohle je sen! Sen! Desamté, jsem skoro u tebe, tři metry… chci tě vzít za ruku a zvědomit tě… a…“ náhle se celý děj rozplyne.
Já to nevzdám! Desamté, tohle dneska s Ankarou zvládneme! Pokračuji ve snových cestách za tebou… Sny byly tak neuchopitelné, jako neustále se měnící mlhoviny. Přicházely i náročné, nepříjemné situace, kdy jsem se ztrácel natolik, že jsem musel vylétnout až z celého univerza a vidět vše z božského nadhledu, mimo čas. A konečně! Už ji vidím! Je v nějakém snovém sklepě! Ze shora se rozhodnu se za ní okamžitě přemístit!
Jsme v běžném sklepě, je tu temněji, za mě cítím pohodu, a konečně, konečně jsem našel Desamté metr od sebe! Natahuji ruku a dotýkám se její! Ano, je to tady!!! Jen co se jí dotknu, cítím i z její strany tolik radosti! Ihned ji obejmu, pořádně přitisknu k sobě, abychom oba zesílili naše vědomí a byli silnější než vědomí snů.
Říká mi, že tento sen je pro ni náročný, až hororový, a že je onen sen za námi. Na to reaguji s klidem, že jednoduše půjdeme dál, rovně, a vyjdeme ven. „Vidíš? Támhle je velká světlejší místnost, jdeme do ní,“ říkám. Držíme se za ruce, trochu ji velmi mile táhnu. Jdeme dál, něco tu ale přestává sedět… Vidím před námi další místnost. A za ní je menší.
Počkat! Tady to ale znám! Zde se promítá už můj sen, který mívám desetiletí. Je to velký dům, který postupně přestavuji a učím se v něm ovládat různé reality. Takže vím, že za tou menší místností je tak malinká, že bychom se museli plazit, protože v mém snu je to sranda. Jenže… Teď, když je za námi děsivý sen a jsem tu s Desamté, by to nemuselo být pro ní příjemné. „Desamté,“ říkám, „tudy to nepůjde. Vím, že to zní bláznivě, ale musíme se teď otočit a projít tvým snem! Mým nemůžeme, ale tvůj sen zvládnu, protože on mě nezná!“ Ona se ke mně tak krásně, s největší důvěrou přitulí.
Vezmu si ji na hruď, nohy za mé boky, hlavu jí dávám na rameno. „Desamté, nekoukej se, jen vnímej moji pohodu.“ Otáčím se a procházím s ní sklepem, který je sice jen čtyři metry dlouhý, ale nyní tak temný. Každým krokem se i zde zesiluje stále silnější děs, panika, úzkost – zkrátka pravý nefalšovaný sen o tom, že nás něco honí a je tu nebezpečno.
Zde mám však výhodu, že vstupuji svou realitou do její, a tak je má realita stabilní. Říkám: „Desamté, pojď, teď budeme oba pronášet naši dohodnutou mantru.“ Také přidávám gestikulaci, kterou máme my Vládci Síly dohodnutou, tedy i Desamté se může přidat.
„Pojď, Desamté, budeme gestikulovat a pronášet slova spolu, tohle je naše realita!“ A zároveň ideální příležitost, abychom se zde učili. Já vím, mně se to říká, není to můj sen, i když ten svůj mám taky ve svých zádech… Kdy jindy se to naučit? Směji se zcela upřímně a mám z toho radost, že jsme tu společně, propojeni, a právě procházíme vědomě učením! Cítím, že někde máme podporu Ankary, Amorise, Aurory a dalších našich mimotělních přátel kteří jsou s námi. Tuto noc na to nejsme sami, ale jsme všichni propojeni. Vím tak, že si to můžeme dovolit zcela bezpečně a příjemně.
Konečně tak projdeme ty čtyři metry na konec sklepa, odkud vedou kameno-železné točité schody nahoru. Projdu pár schodů a cítím tíhu těla Desamté. Svaly ochabují…
„To teda ne! Já vím, že jsem ve snu! Sidrisi! Desamté! Jsme Vládci Síly! Tohle je jen sen a je to šílenost jako ve snu! 😊 Snové tělo přeci nemá reálné svaly, tak šup šup, mám spousty svalové síly!“ Hohooo a už ji zase nesu v plné síle! Jdeme po schodech, nesu si ji jako největší poklad. Protože je poklad, tolik ji mám rád! A jdeme nahoru! Můj snový svět je daleko za námi, její snový svět už mizí… už na nás nemá vliv… jdeme stále výše po schodech a vše se mění v černo. Jen stoupám černým prostorem nahoru….
Uvědomím si, že je něco špatně. Já totiž nechápu, co se to děje, mám vyjít na naše dohodnuté společné místo, ale je tu černo…. Tohle není dobré… Nebo že by ano? A hned vidím velkou pomoc: ANKARA JE TAM V TOM ČERNU! Aháááá!!! Dojetím si až jakoby plesknu do čela nadšením!
Zvolám: „Ankaro, já tě nevidím, ale vím, že tam jsi! Jsi v astrálním světě! Ankaro, já tě mám tolik rád!! Jsem tady s Desamté a mohu ti ji předat!“ Ankara natahuje svou ruku, já ji podávám ruku Desamté… a ještě Desamté předávám co nejvíce radosti a podpory.
„Teď půjdeš s Ankarou do astrálního světa a odtamtud tě vezme na naše bezpečné, pohodové a zábavné společné místo“ Desamté natahuje ruku a s Ankarou jsou propojeni! Desamté mi během mžiku vylétne z mé náruče směrem nahoru a Ankara si ji plně přebírá! Anooo….!! Uf….. to by bylo…
Ankara mi později popsala, že ji začala z černého prostoru vytahovat, avšak úplně se jí na Louku dostat nepodařilo. Přesto Desamté potvrdila, že i když byly sny náročné, cítila v tuto noc velmi unikátně mocné síly podpory okolo sebe a tento prožitek patří k jejím z nejlepších. Jsem na ni hrdý!
A co teď se mnou… Já chci taky na dohodnuté místo, kde na mě čeká mnoho přátel, jenže jsem teď tak ponořen ještě ve snu Desamté i svém, který má na mě stále tak velký vliv, že ho nedokážu volně opustit. Zároveň nechci riskovat, aby mě vytahoval někdo z přátel, protože tohle je fakt natolik reálné, že se mě to drží. Alespoň já tomu už v tu chvíli věřím, přesto zcela samozřejmě si říkám. „Sidrisi, tohle je sen! Jsem Vládce Síly!“ „Tys tomu málem skočil na špek, co?Tady už není nic důležitého, mizím pryč!“ Vědomě se probudím, protože vím, že si za chvíli dám čokoládu a půjdu s čistým vědomím i silou opět za vámi, na dohodnuté místo.
Sidris

Přidej se k nám do Astrální Akademie a otevři dveře k lucídnímu snění, astrálnímu cestování a hlubšímu poznání sebe.