Neříkám, že nemám rád kontakty s lidmi, naopak, ale nějak teď jakoby “stravuji” nové poznatky, které přicházejí do mého života, no a tyto věci, které jsou tak úžasné a fantastické a mají potenciál změnit skutečně celý svět, jakoby ostatní vůbec nezajímaly, zesměšňují je, a opravdu neznám ve svém okolí mnoho lidí, kteří by se něčemu podobnému věnovali, anebo by je něco z toho přitahovalo, spíše naopak.
Proč mnoho lidí zajímá pouze hmota a ostatnímu se vysmívají?
Hrajeme tu jakousi hru (každý to může nazvat jinak), do které jsme vědomě vstoupili. Souhlasili jsme s jejími pravidly a bezhlavě se do ní vrhli. Souhlasili jsme s tím, že si zde budeme užívat hmotu se vším, co nabízí. Budeme prožívat smutek a radost. Budeme omezeni časem a prostorem. Když něco chceme, tak nám trvá dlouhou dobu, než toho docílíme. Je krásné pozorovat malé děti, které chtějí mít všechno hneď teď a doslova nechápou, proč na něco musí čekat - vždyť mají ještě v sobě zakořeněné z nehmotných sfér, že vše jde okamžitě a jednoduše. Proč tady musí na vše čekat? Je to doopravdy přísná hra, ale je naprosto jedinečná.
Také jsme se domluvili, že když bude chtít někdo porušovat pravidla hry, tak se mu v tom budeme snažit zabránit. Proto můžeme zažívat, že když meditujeme, tak zazvoní soused kvůli naprosté zbytečnosti. Rozhodneme se, že budeme v životě klidní a vyrovnání (tedy nebudeme využívat všech emocí hmoty) a ostatní nás začnou popichovat, budou nás zastavovat policisti atd. Čím více věříme v reálnost této hry, tak o to vážněji ji hrajeme. Jakýkoli Vládce Síly (student Astrální akademie) se postupně dostává za oponu této hry a reálně zažívá, že svět není vůbec vážný a složitý, že stačí se pouze lehce nadnést nad hmotu a vše jde naprosto jednoduše.
Chybička se vloudila
Nastal zde ovšem jeden menší problém – zacyklili jsme se a mnoho lidí již neví, že mohou odtud odejít a hra se pro ně stala klecí. Narodí se a např. celý život jedí kuře, zemřou a hned po smrti opět chtějí užívat hmotného světa a další život třeba zasvětí zmrzlině. Zemřou a opět budou něco chtít. Tento chtíč způsobí, že klid vyšších sfér téměř nepoznají, anebo jen na pár vteřin. A postupem skrze životy jejich duch oslabuje a oni zapomínají i na podvědomé úrovni, že toto kolem není realita.
Nemá smysl se s takovýmito lidmi bavit o nehmotném světě, oni to slyšet nechtějí – chtějí hrát hru, berou pravidla moc vážně – ať je to z jakéhokoli důvodu.
Kudy ven - až na samé dno
Až ve chvíli, kdy začnou mít pochybnosti a otázky, můžeme přispět svou trochou a začít je probouzet. Většinou se to stává ve chvíli, kdy dotyčný klesne až na své pomyslné dno a začne sám od sebe zpochybňovat realitu kolem: "Vždyť ten svět nemůže být tak hrozný a zlý." a mají víru v to, že bude lépe. Nevěří všem těm strašným událostem, které se jim dějí a chtějí je pochopit, jejich smysl, význam, původ. Otevřou se novým možnostem a to je ta správná chvíle. Přesto doporučujeme se lidí pouze ptát a nechat je nalézet svou vlastní pravdu a realitu - nikdy nevnucovat nikomu svou pravdu. Jen taková pravda, kterou si najdeme sami v sobě se pro nás stává pevně zakořeněnou a již nám ji nikdo nevezme. Proto v Astrální akademii prožíváte stovky cvičení přímo z praxe, ale minimum teorie - poznáváte sami sebe a to je nejcenější, co můžeže získat.